D

DANĚK Ladislav, JUDr.

(22. 4. 1889, Jiříkovice, okr. Brno-venkov – 10. 3. 1961, Brno), právník a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 58.

+++

DECKER Jan, Ing., PhD.

(nar. 18. 4. 1962, Praha), stavební technik, vědec, novinář a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 58.

+++

(28. 5. 1876 Morkovice, okr. Kroměříž – 25. 9. 1940, Kelč), kněz, žurnalista a politik.

Po vysvěcení v r. 1901 působil nejprve pět let jako kaplan v Bojkovicích na Slovácku, krátce v Pitíně a od 1. 9. 1905 v M. Ostravě, odkud byl v r. 1921 přeložen na 17 let jako farář do Hlučína. V r. 1938 tento kraj opustil a žil v Kelči. Viceděkan, arcibiskupský konsistorní rada, čestný kanovník kroměřížské kapituly. Většinu své aktivní dráhy prožil v národnostně smíšeném prostředí se silným vlivem sociální demokracie, proto jeho práce byla poznamenána nacionálními a politickými zápasy. Od mládí byl nadšeným stoupencem křesťansko-sociálního hnutí a pracoval v duchu realizace myšlenek encykliky Rerum novarum; na Ostravsku navazoval na výsledky práce P. Tomáše Kubíčka a P. Fr. Valouška. V r. 1906 zakladatelem a 15 let předsedou místního Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, v l. 1906-1921 založil a redigoval místní křesťansko-sociální list Ostravský kraj. Inicioval a rozvinul také činnost ostravské Katolicko-politické jednoty. Účastnil se spolkového života v Matici ostravské, Národní jednotě a byl členem Občanské záložny. V l. 1911 a 1913 neúspěšně kandidoval na poslance do vídeňské říšské rady a moravského zemského sněmu, od r. 1912 člen užšího výkonného výboru Národní strany katolické na Moravě. Jeho aktivity se ještě více rozvinuly po skončení války. V r. 1918 se stal členem Národního výboru a členem městské správní komise. Významně zasahoval do česko-polského zápasu o Těšínsko a patřil mezi zakladatele ČSL. Stal se předsedou místní a okresní Lidové jednoty, v této funkci pak pokračoval i po r. 1921 v Hlučíně. V l. 1920-1921 vydavatelem a šéfredaktorem novin Nový deník. Pohřben je na Sv. Hostýně.

(Pavel Marek)

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 59.

+++

(5. 12. 1913, Pouchov, okr. Hradec Králové – 1. 5. 1984, Chicago, USA), rolník a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 59.

+++

DEYM Bedřich, hrabě ze Stříteže

(21. 5. 1866 Nemyšl, okr. Tábor – 2. 1. 1929, Praha), velkostatkář a politik.

Pocházel ze starého hraběcího rodu, který v posledních generacích patřil k české státoprávní šlechtě. Jeho děda hr. Bedřich st. v r. 1832 pronesl na českém zemském sněmu první protestní řeč proti vídeňskému centralismu, Bedřichův bratr hr. Vojtěch (1812-1863) zasvětil celý svůj život buditelské činnosti, podporoval české vlastence, K. Havlíčkovi-Borovskému umožnil vydávat Národní noviny. V duchu těchto tradic vystupval i hr. Bedřich ml. Studoval německé státní gymnázium v Praze a práva na univerizitách v Praze a v Mnichově, v r. 1889 získal titul JUDr. na české KFU v Praze. Po vojenské službě působil v letech 1889-1890 jako úředník vídeňského místodržitelství, pak krátce v Mostě nad Litavou, od r. 1891 v prezidiu solnohradské zemské správy, v r. 1892 po smrti otce hr. Felixe převzal rodinný majetek a spravoval velkostatky v Čechách a na Moravě (Nemyšl, Starý Jičín, zde od r. 1908 trvale sídlil). V r. 1894 sloužil opět ve Vídni na místodržitelství. Státní službu definitivně opustil v r. 1899. Jako přední reprezentant strany konzervativního velkostatku působil v letech 1900-1913 jako poslanec českého zemského sněmu a v l. 1897-1907 byl i poslancem říšské rady. Na těchto fórech se mnohokrát vyslovil pro přijetí programu českého historického státního práva. Téměř 30 let zasedal v Zemské zemědělské radě v Čechách a od r. 1906 v tomtéž orgánu na Moravě. Dvanáct let působil v českobudějovické Obchodní a živnostenské komoře, zastával také funkci předsedy správní rady První všeobecné akciové společnosti pro životní pojištění. Byl ve stálém styku s českou národní společností, v r. 1918 poskytl svůj palác v Jindřišské ulici v Praze Národnímu výboru a v jeho prostorách byla sestavena první vláda Československé republiky. Po vydání Anenských patentů v r. 1913 členem správní komise, za války členem výkonného výboru strany konzervativního velkostatku. Nemenší význam má tato postava pro formování českého politického katolicismu. Finančně sanoval katolické podniky a řadu let byl předsedou Katolicko-politické jednoty pro Království české, která do založení katolických politických stran suplovala jejich roli a reprezentovala katolický konzervativní proud. Čestný rytíř maltézského řádu, čestný komoří (1891). Je pohřben v rodinné hrobce u starojičínského farního kostela sv. Václava.

(Pavel Marek)

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 60.

+++

(12. 3. 1867, Brandýs nad Labem – 5. 9. 1936, Brno), kněz a politik.

Původně římskokatolický kněz, zakladatel českého křesťansko-demokratického hnutí a spoluzakladatel Církve československé (husitské)

Pocházel z velmi chudé krejčovské rodiny a rozháraných rodinných poměrů. Studijní léta prožíval v Praze na Smíchově, 1878-1886 na Akademickém gymnáziu, pak na německé katolické teologické fakultě (1886-1890). Jako kaplan a katecheta působil do 1906 na pražských farách a školách. 1894-1897 studoval filozofii, psychologii a pedagogiku paralelně na filozofických fakultách české a německé univerzity, školy nedokončil. V polovině 90. let stržen obsahem sociální encykliky Lva XIII. Rerum novarum začal pracovat pro řešení sociální otázky. Členem Spolku katolických tovaryšů a Politického klubu katolického dělnictva a ve styku s vůdčími osobnostmi českého křesťansko-sociálního hnutí Rudolfem Horským, Tomášem Josefem Jirouškem, Tomášem Škrdlem, Václavem Žižkou aj. Po založení strany podíl na její činnosti, mezi prvními organizátory katolických žen, 1898 jako duchovní patron Křesťansko-sociálního spolku českých žen a dívek vydával noviny Česká žena. 1895 byl vybrán do Družiny pro katolickou organizaci v čele s Vojtěchem hr. Schönbornem, 1896 místopředsedou Politického klubu katolického dělnictva a členem výboru Tiskové ligy. 1896 vyvolal ve straně roztržku návrhem na doplnění programu o požadavek zavedení všeobecného hlasovacího práva. Postavil se proti pokusu katolicko-národního proudu v Čechách organizačně pohltit křesťanské sociály. Vnitrostranická krize 1899 vyústila v založení Křesťansko-sociální strany lidové na bázi křesťansko-demokratického programu. Věnoval se tisku, od 1896-1903 podíl na řízení Lidového listu, 1898 vydával a řídil noviny Křesťanský demokrat. Společně s Václavem Myslivcem, Augustinem Mazancem, Josefem Hovádkem, Vilémem Kolešem aj. patřil jako člen výkonného výboru k vůdcům křesťansko demokratického proudu, 1901 neúspěšně kandidoval na Královéhradecku do říšské rady. Po 1903 se z české katolické politiky postupně stáhl.

Na konci 90. let patřil k členům Katolické moderny, významně přispěl k její transformaci z literárního na církevně opravné hnutí. Redigoval její časopisy Rozvoj, Mane, Rozkvět a Křesťanská myšlenka, na niž pak samostatně navázal Nezmarem. Vůdcem radikálního křídla modernistů, tzv. rozvojistů. Na počátku 20. století krátce spolupracovníkem olomouckého Našince a prostějovského Ječmínku. Tehdy převzal vedení skupiny katolických modernistů v Čechách, pokusil se vytvořit jejich organizaci a propojit je s Jednotou katolického duchovenstva. I tyto aktivity po 1903 utlumoval v souvislosti se snahou opustit kněžství a přejít do občanského povolání. Z duchovní služby odešel 1906, po sňatku se dostal do sporu s církví, byl exkomunikován a s katolicismem se zcela rozešel. Stal se úředníkem pražského magistrátu a snaha po legitimizaci manželství a syna jej dovedla nejprve mezi starokatolíky (1908), kde krátce vypomáhal i jako kněz, a pak přešel do Jednoty bratrské (1911-1918).

V roce 1919 se připojil k reformnímu hnutí katolického duchovenstva, člen radikální frakce Ohnisko a Klubu reformních kněží, 1920 spoluzakladatel Církve československé s velkým podílem na jejím konstituování, rozšíření a upevnění jako řečník, organizátor a redaktor Českého zápasu. V tzv. pravoslavné krizi stál na straně Karla Farského a radikálního křídla usilujícího o vytvoření moderní národní církve nezatížené v teologii dogmaty. Doporučoval rozchod s principem apoštolské posloupnosti a nahradit jej volbou biskupů. Členem vedení církve, zvolen biskupem, funkce se však jako ženatý musel vzdát. Od poloviny 20. let se dostával kvůli svým názorům na výstavbu církve do konfliktů s patriarchy, nejprve Karlem Farským a potom i Gustavem Adolfem Procházkou. Patřil k vůdčím osobnostem opozice sdružené kolem Husovy ligy. Po odchodu do důchodu působil jako duchovní správce jedné z největších diecézí v Praha-Dejvicích. Počátkem 30. let z církve vystoupil a poslední léta svého života věnoval úsilí o nápravu poměrů v církvi a vlastní rehabilitaci. Rozsáhlá je jeho publicistika převážně věnovaná kritice římskokatolické církve.

Významné práce E. D. P.:

J. Kadečka (pseud.): Zákaz Rozvoje. Katolické listy. Prof. Dr. Masaryk. Praha 1901; Dokumenty českého zápasu o smysl dějin národa. Praha 1929; Spor o mysl našich dějin. In: Náboženská revue CČS, 1, 1929, s. 22-26, 68-71, 131-134, 160-164; Germanizace čsl. národa. Praha 1930; Klerikální „pravda“ o podnětu katastrofy bělohorské. Praha 1930; Osoby, s kterými jsem se stýkal. In: P. Marek – V. Červený – J. Lach: Od Katolické moderny k českému církevnímu rozkolu. Rosice, Gloria 2000, s. 115-150.

(Pavel Marek)

Literatura: KAŇÁK, M.: Emil Dlouhý-Pokorný. In: Na přelomu generací. Praha 1956; MAREK, P. – ČERVENÝ, V. – Lach, J.: Od Katolické moderny k českému církevnímu rozkolu. Rosice 2000; MAREK, P.: Emil Dlouhý-Pokorný v křesťansko-sociální straně. In: Osobnost v politické straně. Olomouc 2000; Vzájemná korespondence Emila Dlouhého-Pokorného s Karlem Dostálem-Lutinovem z let 1897-1908. In: MAREK, P. – ČERVENÝ, V. – Lach, J.: Od Katolické moderny k českému církevnímu rozkolu. Rosice 2000, s. 151-305; MAREK, P.: Emil Dlouhý-Pokorný jako politik. In: Osobnost v církvi a politice. Brno 2006; MAREK, P.: A Religious Idealist, Heretic, or Perpetual Seeker? An Outline of the Biography of E. D. P., A Preist an Man of Four Churches. Kosmas, volume 19, spring 2006, number 2, p. 53-66; MAREK, P.: Emil Dlouhý-Pokorný. Život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty. Brno 2007; Český biografický slovník; PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 60.

+++

DOČEKAL Oldřich, RNDr.

(nar. 22. 2. 1956, Němčany, okr. Vyškov), kněz a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 61.

+++

DOHNAL František, Ing.

(nar. 28. 4. 1960, Dačice), technik a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 61.

+++

DOLANSKÁ Zdenka, roz. Vavříková

(1872 – 3. 12. 1943, Brno), politická aktivistka, humanitární pracovnice, organizátorka ženského hnutí ČSL.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 62.

+++

DOLANSKÝ Josef, JUDr.

(7. 1. 1868, Jičín – 30. 11. 1943, Brno), právník a politik.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 62.

+++

DOLEŽAL Josef, JUDr.

(24. 7. 1893, Litomyšl – 27. 12. 1965, Praha), novinář a publicista.

Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 63.

+++

DOSTÁL-LUTINOV, Karel (22. 9. 1871 Prostějov – 23. 11. 1923 Prostějov)

Kněz, organizátor české Katolické moderny, spisovatel a publicista

Po absolvování arcibiskupského gymnázia v Kroměříži a olomoucké teologické fakulty (1890) působil jako kaplan v severomoravské Loučné nad Desnou a potom v l. 1896-1904 v Novém Jičíně, kde patřil k předním národním pracovníkům, založil noviny Kravařsko a pracoval mezi křesťanskými sociály. Od r. 1904 až do smrti byl farářem v rodném městě. Od mládí psal verše a překládal a společně se S. Bouškou v polovině 90. let 19. stol. založil literární skupinu Katolická moderna. V l. 1896-1907 redigoval její tiskovou tribunu Nový život. Po transformaci uměleckého sdružení v církevně opravné hnutí navazující na evropský katolický modernismus se stal jeho nevolenou hlavou až do zákazu v r. 1907 papežskou encyklikou Pascendi dominici gregis. V Novém Jičíně navázal celoživotní přátelství s P. Janem Šrámkem a patřil do okruhu kaplanů-organizátorů křesťansko-sociálního politického proudu na Moravě. Jako bojovný kněz a nesmiřitelný žurnalista-polemik proslul Kohnovou aférou (1903-1904), která skončila vynucenou rezignací olomouckého arcibiskupa, a Judovou aférou (1906), v níž hájil proti tzv. pokrokové veřejnosti katolickou školu. Známé jsou i jeho novinářské střety s pokrokáři a realisty, zejména T. G. Masarykem a J. S. Macharem, v nichž chránil katolickou církev a hájil i zájmy politického katolicismu. Založil a řídil řadu novin a časopisů (Rozvoj, Rozkvět, Mane, Bílý prapor, Archa, Eva aj.), přičemž některé z nich na střední Moravě sehrály důležitou roli v politickém dění (Ječmínek, Hanácké listy). Po válce patřil k širšímu okruhu zakladatelů a funkcionářů Československé strany lidové a pracoval na místní, okresní a krajské úrovni. Pilně spolupracoval s lidoveckým tiskem, známé jsou jeho pravidelné fejetony z brněnského Dne, jež vyšly také knižně (1923). Velmi rozsáhlá je Dostálova vydavatelská činnost, řídil a finančně sanoval několik edičních řad (Básnické obzory katolické, Letorosty, Zlaté hrozny), řadu sborníků a kalendářů. Bohatá je i Dostálova žeň vlastní tvůrčí literární práce zahrnující na třicet vydaných (a další desítku nevydaných) prací, básnických sbírek, pohádek, překladů, fejetonů, náboženských textů a písní, např. Sedmikrásy (1895), Království Boží na zemi (1899), Potulný zpěvák (1902), Ryme a špryme (1912), Popeluška (1917), Duch Německa (1917), Ve mlýně světa (1934), Květiny (1930), Tajemná Sfinx (1942) aj. Zatímco Dostálova literární práce je dnes zapomenutá, v dějinách politického katolicismu má pevné místo jako neúnavný a velmi schopný organizátor.

Pavel Marek

Lit.:

+++

DRÁPALÍK, Antonín Bonaventura (15. 3. 1876 Všeradov u Hlinska-22. 12. 1931 Praha-Královské Vinohrady)

Středoškolský profesor, redaktor Čecha, katolický žurnalista

Po absolvování filozofické fakulty KFU v Praze působil jako suplující profesor na gymnáziích, v l. 1903-1905 v Brně, v l. 1905-1906 v Hradci Králové a v l. 1906-1908 v Praze na dívčím gymnáziu na Královských Vinohradech. Učitelské kariéry zanechal a věnoval se organizační a redaktorské práci převážně v katolických kruzích. Od konce 90. let 19. století byl členem sociálního odboru družstva Vlast, v němž působil také jako řečník, v roce 1908 krátce sekretářem ÚVV sjednocené Strany katolického lidu. Inklinoval ke konzervativnímu katolickému proudu. V letech 1921-1930 redaktorem Čecha. Do katolického tisku napsal stovky článků a příspěvků. Souběžně redigoval časopis Věstník stráže bezpečnosti a po jeho zastavení v r. 1931 založil periodikum Veřejná bezpečnost.

P.M.

Lit.:

+++

DROZD, Jan (5. 1. 1837 Praha-23. 9. 1910 Praha-Karlín)

Msgre, papežský komoří a prelát, starosta Svatováclavské záložny

Pocházel z nuzných sociálních poměrů, na kněze vysvěcen po absolvování pražské teologické fakulty 29. 7. 1860. Jednalo se o velmi organizačně schopného a agilního kněze, oblíbeného řečníka vystupujícího na různých katolických sjezdech (v r. 1897 předsedal prvnímu sjezdu Nového života) a slavnostech. Každoročně stál v čele poutí do Říma. Nositel četných církevních vyznamenání. Autor řady náboženských spisů a pojednání. Působil rovněž jako oblíbený a studenty vážený středoškolský profesor náboženství. Politicky inklinoval ke Katolicko-politické jednotě pro Království české, několik let jejím jednatelem. Počátkem 90. let 19. století na její půdě předložil návrh na založení katolické politické strany. V r. 1895 členem Pražské družiny pro katolickou organizaci usilující o založení konzervativní politické strany. V r. 1869 založil společně s M. Karlachem politický katolický deník Čech a stal se jeho prvním redaktorem. Nejvýznamněji je však spjat s historií Svatováclavské záložny, založené v r. 1872 M. Karlachem, která byla nejvýznamnějším hospodářským podnikem katolického tábora v Čechách a z jejích prostředků byly financovány mnohé politické i nepolitické podniky katolíků. V r. 1878 se J. Drozd stal starostou ústavu a významně přispěl k jeho rozkvětu (1900 nová reprezentativní budova). Záložna se stala významným ústředím spolkového života katolického tábora. V l. 1891-1896 sanovala vydávání Večerních novin, tiskového orgánu Katolicko-politické jednoty. Drozdovo působení v ústavu skončilo v r. 1902 velkým skandálem v důsledku defraudace, kterou zavinil nedostatečnou kontrolou svých podřízených. Tato událost na několik let citelně ochromila veřejné aktivity katolíků. Pražský porotní soud jej v r. 1903 odsoudil k sedmi letům vězení. Z věznice na Pankráci vyšel v dubnu 1910 s podlomeným zdravím a zanedlouho nato v Karlíně v osamocení zemřel.

P.M.

Lit.:

+++

DVORSKÝ, Václav (12. 3. 1864 Praha-22. 7. 1937 Praha)

Holič a obchodník, katolický politik a žurnalista konzervativní orientace

Vyučil se holičem a kadeřníkem v Praze, v r. 1888 se osamostatnil a ve své profesi podnikal do roku 1928, kdy si zřídil obchod mýdlem a voňavkami. Od 80. let 19. století působil v katolickém spolkovém hnutí, od r. 1886 ve sdružení vincenciánů, od r. 1896 funkcionářem dobročinného spolku sv. Františka Regis. V r. 1899 založil řemeslnicko-živnostenský spolek Vzájemnost a řadu let stál v jeho čele jako předseda. V r. 1897 spoluzakladatelem Křesťansko-sociálního spolku katolických žen a dívek. V l. 1887-1893 hojně přispíval do katolického tisku – Obrany víry, Čecha, Nedělní dělnické přílohy Čecha, Dělnických listů a Našich listů, v r. 1907 založil týdeník Vlastenec (pro muže) a Vlastenka (pro ženy). S přítelem V. Kotrbou zal. v r. 1897 Ženské listy řízení A. Jirouškovou. Od poč. 90. let 19. století patři k průkopníkům křesťansko-sociálního hnutí, stál na jeho pravici. Na 3. sjezdu Českoslovanské strany křesťansko-sociální v září 1899 zvolen členem výkonného výboru strany. Od prosince 1905 jako předseda Ústředního sboru pro Prahu a okolí usiloval o překonání rozkolu v katolickém politickém táboru v Čechách a podílel se na ustavení Strany katolického lidu (1906). Na jejím 2. sjezdu v r. 1908 zvolen členem výkonného výboru strany. Od r. 1909 patřil ke skupině aktivistů usilujících o obnovení Národní strany katolické. V r. 1911 členem Akčního katolicko-národního výboru, v r. 1912 spoluzakladatelem a místopředsedou Katolicko-národní strany konzervativní existující do r. 1914. Od r. 1906 členem Zemské organizace katolíků v království Českém. Ve stranické práci vynikal aktivitou, kterou však devalvovala jeho bojovnost a fundamentalismus.

P.M.

Lit.:

+++