A
Obsah stránky:
ADÁMEK Josef
ADAMOVSKÝ Antonín
AMBROZEK Libor
ANDĚL Ferdinand
ANDĚL Václav
ANDRŠ Josef
ANDRÝSEK Milan
ANTOŠ Cyril
(25. 1. 1881, Vojtěchov u Hlinska – 19. 1. 1964, Vojtěchov u Hlinska), rolník a politik.
Pocházel ze selského prostředí. Od otce postupně převzal statek, na kterém jeho rod hospodařil od roku 1763. Již v mládí se angažoval ve veřejném životě; 1900–08 byl činný v mládežnických spolcích křesťanskosociální strany. Od svých osmnácti let psal články do Selských hlasů, v nichž se věnoval především zemědělské problematice. 1902 spoluzaložil Sdružení katolických zemědělců v Čechách a časopis Selské listy. 1905 vstoupil do křesťanskosociální strany. 1909–14 redaktor časopisu katolických zemědělců Venkovan. 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a bojoval v pěším pluku 21 na italském bojišti. Po svém návratu se zapojil do nově založené Československé strany lidové a budoval její organizace na Hlinecku. Patřil k propagátorům a organizátorům družstevnictví (předseda Svazu hospodářských družstev československých v Čechách atd.); působil v řadě spolků a odborných institucí. 1920–35 poslanec NS RČS. 1935 odmítl kandidaturu do Senátu a v následujících letech se věnoval pouze regionální politice: do začátku druhé světové války člen obecní rady ve Vojtěchově, během ní se na obecním úřadě staral o zemědělské záležitosti obce. 1945–48 zastupoval ČSL v ONV Chrudim a v parlamentních volbách 1946 kandidoval na nevolitelném místě. Po únoru 1948 vystaven perzekuci; v květnu 1948 na základě návrhu okresního akčního výboru NF odvolán z ONV Chrudim, vyloučen z dozorčí rady kampeličky v Rané i z myslivecké jednoty. Poté definitivně odešel na odpočinek, jejž prožil ve své rodné obci. 1951 mu byl přiznán roční důchod ve výši 1620 Kčs.
(Michal Pehr)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 23.
+++
(24. 4. 1857, Načeradec – 13. 6. 1938, Načeradec), rolník, politik a publicista.
Po absolvování obecné školy a tří tříd reálky se na přání rodičů vyučil řezníkem a sedm let působil jako řeznický tovaryš ve Vídni. Vykonal vojenskou službu (dosáhl hodnosti četaře u dělostřelectva) a po návratu domů se věnoval hospodářství a zároveň provozoval hostinskou živnost. Od 1886 samostatně hospodařil na svém statku v Načeradci a přitom se aktivně zapojil do ve veřejného dění. Prosazoval svépomocná družstva pro malorolníky, organizoval zemědělce do zájmových hospodářských spolků a podporoval zavádění nové techniky v zemědělství. Na toto téma též publikoval velké množství drobných článku v regionálním tisku. Angažoval se v řadě organizací (ředitel občanské záložny, člen okresní školní rady), v komunální politice (člen obecního Zastupitelstva a načeradecký místostarosta) a po mnoho let vedl sbor dobrovolných hasič v Načeradci. 1920–25 poslanec a 1925–29 senátor NS RČS za ČSL. 1929 už nekandidoval a odešel do penze.
(Michal Pehr)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 23.
+++
(nar. 2. 8. 1966, Hodonín), přírodovědec, ekolog a politik.
Po maturitě na hodonínském gymnáziu vystudoval 1984–89 systematickou biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. 1989–91 pracoval v přírodovědném oddělení v Masarykově muzeu v Hodoníně, 1991–96 na referátu životního prostředí okresního úradu v Hodoníně. 1996 absolvoval stáž na ministerstvu životního prostředí. Od 1990 člen ČSL, resp. KDU-ČSL; 1992–95 výkonný místopředseda moravskoslezské zemské organizace, od 1995 místopředseda jihomoravské krajské organizace, od 2005 předseda okresní organizace strany v Hodoníně, 2003–05 místopředseda KDU-ČSL. 1996-2010 byl nepřetržitě poslanec PČR, 1996–2002 člen výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí (1996–98 činný též v zemědělském výboru sněmovny). 2002–2006 ministr životního prostředí v koaliční vládě ČSSD, KDU-ČSL a US; od 1996 člen a 1998–2002 předseda Rady Státního fondu životního prostředí ČR. Aktivně působí na poli ochrany přírody a životního prostředí; před svým jmenováním ministrem zastával několik funkcí v neziskových ekologických organizacích a byl rovněž předsedou největší nevládní organizace v této oblasti – Českého
svazu ochránců přírody.
(Jan Kasal)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 24.
+++
(30. 5. 1899, Hvozdec-Mrtník na Hořovicku – 17. 11. 1960, Žebrák), učitel a regionální politický činitel.
Mládí prožil v Příbrami, kde po návratu z první světové války dokončil studium na klasickém gymnáziu. Pracoval jako odborný učitel měšťanských škol na Berounsku, především v Žebráce; 1951 odešel do invalidního důchodu. Patřil k výrazným představitelům politického a kulturního života Žebráku i celého regionu. V průběhu květnového povstání 1945 byl jako záložní důstojník vojenským velitelem města a krátce i členem revolučního národního výboru, a to až do jeho ovládnutí komunisty, jimž byl nepohodlný. Řadu let působil ve vedení Sdružení katolické mládeže (SKM) v Příbrami, později v Žebráce. Byl členem Orla, Svatováclavské ligy (laické organizace katolických mužů) a známým představitelem katolického učitelstva na Berounsku i Příbramsku. Do Československé strany lidové vstoupil již v mládí, velmi brzy po jejím vzniku; dlouholetý předseda MO ČSL v Žebráce a člen okresního vedení strany. 1946 kandidoval za ČSL do Národního shromáždění. Po únoru 1948, na protest proti politice nového vedení, z ČSL vystoupil. Odešel do ústraní; mnoho let zápasil s těžkou nemocí, na niž nakonec předčasně zemřel.
(Jan Kasal)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 24.
+++
(20. 12. 1940, Beroun), technik a politik; syn Ferdinanda Anděla.
Mládí prožil v Žebráce a od sňatku v roce 1968 žije v Komárově u Hořovic. 1962 absolvoval Hutnickou fakultu Vysoké Školy báňské v Ostravě. Pracoval v různých technických funkcích a ve výzkumu, především v Králodvorských železárnách a v Hutnickém výzkumném ústavu (TEVÚH) Praha. 1990-93 postupně působil jako poradce ministra stavebnictví, ministra průmyslu a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ČR. Do ČSL vstoupil 1968 a stal se členem krajského výboru Mladých členů ČSL (reformní směr let 1968-69). Od 1969 až do současnosti je témě nepřetržitě členem okresního vedení ČSL, resp. KDU-ČSL v Berouně. 1981-90 poslanec ČNR, 1986-90 člen jejího předsednictva. Mnoho let udržoval prostřednictvím svých známých kontakt se vznikajícím reformním hnutím v ČSL a s tzv. podzemní katolickou církví. Patřil ke třem členům předsednictva České národní rady, kteří odmítli hlasovat pro usnesení odsuzující studentskou demonstraci ze 17. 11. 1989 a kritizovali tvrdý postup policie. V prosinci 1989 rekonstruovanou ČNR zvolen předsedou výboru pro průmysl a stavebnictví a nadále zůstal v jejím předsednictvu. V tomto období se aktivně podílel na budování demokratické ČNR a na tvorbě nových zákonu. 1991-92 předseda sekce pro průmysl a energetiku při ekonomické komisi strany. 1990-94 člen obecního zastupitelstva Komárova a 1994-98 jeho rady; od 2002 dosud (2010) opět v zastupitelstvu Komárova za KDU-ČSL.
(Jan Kasal)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 24.
+++
(nar. 16. 4. 1932, Tis u Rychnova nad Kněžnou), politik.
Původním povoláním textilní dělník. 1951 absolvoval průmyslovou školu tkalcovskou v Náchodě. 1970-77 dálkově vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Od 1951 člen ČSL; 1951-65 tajemník okresní organizace v Hradci Králové, 1965-72 zástupce krajského tajemníka ČSL ve Východočeském kraji. 1973 přešel do pražského ústředí; 1973-77 tajemník a vedoucí sekretariátu ÚV ČSL, 1977-89 ústřední tajemník ČSL. 1976-90 poslanec SN FS. Jeden z hlavních představitelů normalizačního vedení ČSL. V průběhu listopadového převratu 1989 (27. 11. 1989) byl donucen odstoupit ze všech funkcí a 24. 1. 1990 rezignoval na poslanecký mandát (který po něm převzal Josef Lux). 1990 odešel do důchodu.
(Michal Pehr)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 25.
+++
(nar. 29. 3. 1950, Zlín), technik a politický činitel.
Dlouholetý technický pracovník zlínského podniku Svit. Na přelomu 80. a 90. let místopředseda okresní organizace ČSL ve Zlíně, jedné z největších a nejaktivnějších v republice. Od ledna do června 1990 poslanec SN FS. V době vnitrostranické krize po Bartončíkově aféře v červnu 1990 se přiklonil na stranu Josefa Bartončíka a spolu s ním a dalšími moravskými lidoveckými funkcionáři založil v listopadu 1992 nový subjekt – Křesťanskosociální unii (KSU) – a 1992-96 působil jako jeden z jeho tří místopředsedů. Po sloučení strany s Českomoravskou unií středu roku 1996 odešel z politického života.
(Michal Pehr)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 23.
+++
(3. 3. 1883, Ratíškovice – 19. 2. 1941, Mistřín), rolník, novinář a politik.
Hospodařil na menší zemědělské usedlosti v Mistříně na Kyjovsku. Od mládí pracoval v katolickém zemědělském hnutí, posléze se stal předním činovníkem Svazu lidových zemědělců a tím i ČSL na Moravě. V důsledku své ambicióznosti se dostal do sporu s jeho předsedou Josefem Šamalíkem a v listu Klas, jejž řídil, začal ve druhé polovině 20. let kritizovat ČSL. Nakonec se 1928 spolu s Josefem Gábou z Holešova od svazu i ČSL odtrhl a založil samostatnou politickou stranu Sdružení katolických zemědělců, která však neuspěla ve volbách do zemských zastupitelstev l928 ani v parlamentních volbách 1929, kdy kandidovala spolu s „čulíkovci“. 1932 stranu převedl do Národní fronty prof. Františka Mareše. 1937 načas obnovil její samostatnou činnost, jež nepřesáhla regionální rozměry.
(Miloš Trapl)
Literatura: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2007, s. 26.